Kreativci Vladimír Skórka a Dimitrios Vlasakudis mají nejen mezi členy pověst recesistů a lidí se smyslem pro humor, zároveň se ale rádi dělí o své poznatky z oblasti reklamy a tvůrčí práce. Budují značky, zajišťují komplexní kampaně a natáčí videa. V Impact Hubu Ostrava zahájili sérii Snídaní o marketingu, kde besedují mimo jiné o virálních videích, značkách nebo propagaci na síti. Během rozhovoru vyprávěli o své práci, ale i o lásce a vztahu k Ostravě.

Pozornost si nedávno získala jejich kampaň pro Vysokou školu Báňskou s Michalem Kavalčíkem (známým taky jako Ruda z Ostravy) v hlavní roli. Strhla se kolem ní velká diskuze „líbí/nelíbí“. „Video má 160 tisíc zhlédnutí, kampaň má na 30 výstupů v médiích a povedlo se splnit cíl: upozornit na VŠB mimo hranice regionu. Je jasné, že nic podobného by se třeba s bilboardy nepovedlo,“ otevírá rozhovor Vladimír.

„Byla to kampaň, která bodovala vtipem. Upozornili jsme na to, že studium není jen výzkum a dřina, ale i zábava. Chtěli jsme mladým lidem, kteří se hlásí na vysokou, ukázat, že se na VŠB dělají cool věci, třeba vyrábí elektromobily nebo vaří pivo,“ vysvětluje konkrétně Dimitrios. „Buď si charakteristický a odlišuješ se i za cenu toho, že někomu nesedíš, nebo si vybíráš cestu bezpohlavních zpracování, která budou pravděpodobně nudná, a tím pádem nefunkční. My jdeme tou první cestou,“ doplňuje ho Vladimír, který je znám i díky televizním pořadům Sabotáž nebo Pečený sněhulák.

Kampaně, značky a videa dělají Vladimír a Dimo pod značkou Skórka Creative. „U VŠB jsme použili nadsázku, ale neznamená to, že děláme jen tento druh kampaní. Spousta zadání vyžaduje jiný přístup: někde pracujeme s hlubšími emocemi, jinde třeba skrze popisnost,“ vysvětluje Dimo. Tak nebo tak Vladimíra a Dima spojuje podobný smysl pro humor. Nedávno spustili vlastní show The Well Stuffed Beaver, pro kterou točí anglicky s partou přátel skečová videa.

Diskutovat s respektem

Oba se také podíleli na přerodu známé značky outdoorového oblečení Envy ve značku Kilpi, což popisují jako jeden z nejnáročnějších úkolů. „Dramaticky se proměnil materiál, vzhled i kvalita oblečení. Na změně se spolupracovalo se skandinávskými návrháři a předcházela jí spousta analýz. Envy měla dlouhou historii a plánovat se muselo s pokorou a obezřetností,“ vzpomíná Vladimír. A Dimo připomíná, jak zásadně se změnila oblast propagace a komunikace: „Dříve se nakoupila reklama a billboardy, hostesky se navlékly do firemních trik, rozdaly letáky a bylo. Díky internetu a velké konkurenci v jakémkoli oboru se už dnes dělá dobrá kampaň jinak, komplexně. U Kilpi jsme si nevystačili s novým logem a inzercí. Pracovali jsme také na webu, sociálních sítích, vizuálním stylu, na tonalitě komunikace celé značky a podobně.”

Když pak začnou kluci vzpomínat na dřívější samostatné práce, Dimo vyzvedává spolupráci s již neexistující, ale úspěšnou kapelou Charlie Straight, které dělal PR: „Sešla se tam talentovaná parta lidí a s upřímným nadšením vybudovala první úspěšnou nezávislou kapelu u nás.“

Vladimír vybírá své video pro kandidaturu Zlaté tretry na Kontinentální pohár 2018. „Klip, který jsme k tomu natočili, je velmi emotivní. Čerpá ze skutečnosti, že se v našem kraji vždycky tvrdě dřelo, což je znát i na výkonech našich sportovců. Ostrava byla mezi posledními pěti kandidáty ve světovém finále a potřebovala ještě jednu prezentaci. Když za mnou přišli se zadáním, bylo velmi stereotypní. Nemám jim to za zlé – chtěli vystihnout naše přednosti: Beskydy, Stodolní a další dobře známé věci. Mám vůči svým klientům respekt a vím, že se nemá cenu se navzájem „znásilňovat“. Někdy je ale potřeba riskovat a diskutovat. V tomto případě se nakonec podařilo prosadit, že potřebujeme hlubší emoce, a v klipu se tak objevil místo kopečků a diskoték odkaz na naše industriální dědictví,“ usmívá se spokojeně.

Opečovávaný vztah

A jak se vlastně dali Vladimír a Dimo dohromady? „Oba dva jsme v něčem strašně stejní a v něčem strašně jiní. Ale zapadá to v těch správných zářezech…,“ začíná Vladimír, kterému do toho s vážnou tváří vstupuje Dimo: „Málokdy se stane, že v pracovním vztahu najdeš takovou míru shody. Oba vyznáváme Čtyři dohody a víme, že ze všeho nejdůležitější je komunikovat, i když to někdy bolí.“

Pojí je i upřímný zájem o Ostravu. Když se Dimo věnoval novinařině, mimo jiné vedl vlastní blog – snažil se ukázat, že má Ostrava svůj půvab i témata. Vladimír se zase angažoval kolem kandidatury Ostravy na Evropské hlavní město kultury. Jejich patriotismus souvisí i s novým cyklem Snídaní o marketingu. „Ostrava je i v tom našem malém státečku na okraji, trochu izolovaná, díky tomu svojská, ale taky trochu out. Pokud se nebudeme navzájem sdílet a kultivovat my tady, nikdo nám sem nové trendy nepřiveze a náš ‚skluz‘ se jen prohloubí,“ tvrdí Vladimír. Dimo přikyvuje: „Jaká je budoucnost Ostravy? Odstěhovat se, nebo zůstat a snažit se město měnit? To jsou otázky, které si naši rodiče a prarodiče tolik nepokládali. Naše generace se snaží s Ostravou pohnout – otevřel se Impact Hub, rozjela se Pecha Kucha Night, v centru vznikla spousta malých podniků… A tak si říkám, ono to půjde.”