Míša Šebestová byla jednou z těch, která pomáhala budovat Impact Hub Brno od samého začátku. Když teď tým opustila a udělala pár profesních rošád, zeptali jsme se, jak se má a na co vzpomíná. A je to doják!

Vzpomeneš si, jak jsi začínala v Hubu?

Do Hubu jsem naskočila v létě 2014. Předtím jsem byla na stáži v Londýně a můj první pohovor probíhal přes Skype právě z Anglie. Potom mě čekal tzv. den na zkoušku, takové druhé kolo. Byl to risk, ale koupila jsem si na poslední chvíli strašně drahou letenku a jela na otočku do Prahy. Řekla jsem si, že to prostě musí vyjít, a s tímhle pocitem jsem v Praze vůbec poprvé vstoupila do Impact Hubu.  A byla to láska na první pohled.

Půl roku jsme pracovali v úzkém týmu na otevření brněnského Hubu, kde bylo potřeba zařídit strašnou spoustu věcí – od komunikace se stavaři po kompletní administrativní přípravu na provoz. Do toho jsme ještě chodili po akcích vyprávět lidem, že v Brně vyroste Hub, který jsme si ani my sami neuměli představit. Po otevření jsem pracovala rok jako co-host, starala jsem se o prostor a provoz. Později jsem se stala komunitní manažerkou a pečovala jsem o IT komunitu. Poslední 3 měsíce, kdy si kolega Matúš odskočil do Asie, jsem v Hubu působila jako event manažer.  

Souběžně s prací pro Impact Hub jsi studovala vysokou školu.

Ano, letos v červnu jsem dokončila studium oboru Divadelní manažerství na brněnské JAMU a často se mě lidé ptají, co holka od divadla pohledává v IT. Když jsem se začala starat o komunitu ajťáků, pojmy jako framework, full-stack nebo PHP mi nic neříkaly. Abych se mohla s programátory bavit, efektivně je propojovat nebo pro ně organizovat akce, věděla jsem, že se to musím naučit alespoň “pasivně”.

Začala jsem chodit na kurzy Czechitas, vrhla jsem se na Python, weby, linuxovou administraci – prostě všechno možné. A zjistila jsem, jak veliký obor to je, jak může být složitý a kreativní. Začalo mě bavit uplatňovat jiný styl přemýšlení a učit se nové věci. Přesně to mi teď vyhovuje. Není vůbec vyloučeno, že se jednou k divadlu vrátím, ale budu mít navíc schopnosti, které mě ve škole nikdo nenaučil. (smích)

Letos v létě jsi se rozhodla své místo v Hubím týmu opustit. Kam Tě to táhlo?

Po nějaké době jsem zjistila, že mé získávání nových znalostí v oblasti IT probíhá hodně neefektivně – ledasco jsem zapomínala, protože jsem to jednoduše neuplatňovala. Navíc když člověk dokončí školu, začne přemýšlet o změně. Nicméně s Hubem se úplně nerozcházím. Své působení tady považuju za svoji první opravdovou práci a naočkovala jsem se něčím, čemu říkáme Hub Spirit – atmosférou, svobodou a zodpovědností v práci, způsobem přemýšlení.

Naučila jsem se jednat s lidmi, získala jistotu ve stresových situacích a hodně jsem se toho dozvěděla také o sobě samé. Třeba jak důležité je odpočívat nebo jak si organizovat čas, když se na vás valí spousta úkolů a doma čeká nedopsaná diplomka. A nebo to, že snovou pracovní pozici si můžete vytvořit sami – není potřeba čekat, až se na ni objeví inzerát.

Takže teď je z Tebe naplno ajťačka?

Není to tak úplně pravda. Začala jsem pracovat jako projektová manažerka v House of Řezáč a snažím se krotit webové projekty. Do toho chodím na kurz html a css a začala jsem studovat na Digisemestru. Snažím se získat široký základ a cítím, že se toho musím ještě spoustu naučit. Není to tak jednoduché, jsem občas dost unavená, ale přesně takovou výzvu jsem hledala.

Stíháš teď sledovat, co se v Hubu děje?

Vím, že se Hubí tým hodně rozrostl, a věřím, že zažívá příliv nové energie. Ten začátek, kdy jsme tam v pár lidech běhali mezi dělníky ve vrstvách prachu, byl neskutečně silný, ale je logické, že se všechno mění a posouvá.  Spousta věcí se neustále zlepšuje, eventy frčí a procesy se inovují. O Hubu ví stále více lidí, komunita je větší a pestřejší. Ze srdce všem přeju, aby pro ně byl Hub takovým zážitkem, jakým byl pro mne. A já u toho dále budu jako hrdá členka. 🙂