Dejte svým věcem šanci zestárnout

Předcházet vzniku odpadu lze různými způsoby. Na jeden z nich se stává specialistou projekt Opravárna, který propojuje majitele zlatých českých ručiček a nešťastné vlastníky rozbitých věcí. Databáze obsahující více než 800 lidí, kteří jsou ochotní svým sousedům z okolí zašít díru na kalhotách, vyměnit prasklý displej na telefonu nebo zachránit rozpadající se nábytek, nenechá nic jen tak zestárnout.

Pavel Latoň a Jan Charvát společně založili projekt Opravárna, jehož vznešeným posláním je dávat poškozeným předmětům znovu život. Za tímto účelem spravují webovou stránku s několika stovkami registrovaných opravářů, jež nabízí své odborné služby široké veřejnosti. Současně také intenzivně pracují na tom, aby český národ naučili nové formě recyklace.

S humanitním vzděláním po hlavě do byznysu

Pavel vyrostl v podnikatelské rodině, ale i přesto se dal na studium politologie a sémiotiky. Kořeny jej ale brzy dostihly, když mu kamarád Honza představil myšlenku cirkulární ekonomiky. „Jejím cílem je v podstatě opustit spotřební model 20. století, který je postavený na impulsivním nákupu, krátkodobém využití a následné rychlé cestě do spalovny. Ono je totiž často mnohem jednodušší něco vytěžit než šetřit,“ vysvětluje Pavel.

Nápad na byznys na sebe nenechal dlouho čekat. Honzovi se rozbil mobilní telefon a v autorizovaném servisu za opravu chtěli polovinu ceny nového zařízení. Přestože se nepovažoval za manuálně zručného, rozhodl se výměnu displeje provést sám. Náhradní díly i s náklady na vlastní práci jej vyšly na pár stovek korun.

„V tu chvíli jsme si řekli, že bychom mohli vytvořit službu, která by zjednodušovala lidem cestu k opravě. Ať už tím, že si ji udělají sami nebo rychle najdou spolehlivého člověka, jenž se jim o to postará.“

Zlaté české ručičky

K situaci pozitivně přispělo i rozhodnutí Evropské komise, které v rámci svého programu o předcházení vzniku odpadu poprvé letos vypíše speciální dotace pro takto orientované projekty. „Díky institucionální podpoře a reálnému problému, na který jsme nalezli řešení, jsme věřili, že uspějeme,“ popisuje Pavel své prvotní nadšení, které přetrvává až doteď.

V létě minulého roku spustili jednoduchý web s registračním formulářem, následovala velká PR kampaň na nábor opravářů. Z celého Česka se jim po několika týdnech přihlásilo téměř čtyři sta opravářů, přičemž se sami rozřadili dle specializace do více než 80 kategorií. „Největší podíl měly mobilní telefony, drobné elektro a oděvy,“ vypočítává Pavel.

„Našli se ale i takoví, kteří nabízeli broušení diamantů, renovaci průmyslových strojů nebo tahacích harmonik. Přihlásila se nám také paní nabízející opravu manželství, ale tento druh služby jsme bohužel museli zamítnout,“ směje se.

Laboratoř bez bílých plášťů

Ve stejné době vstoupili s dobře našlápnutým nápadem do Laboratoře Nadace Vodafone spoluorganizované pražským Impact Hubem. Účast v akceleračním programu pro technologické startupy se společenským prospěchem posunula Opravárnu na další úroveň. „Hodně jsme službu profesionalizovali. Mentoring s Honzou Maškem nebo Silke Horákovou byl k nezaplacení. Pokaždé jsme ze setkání odcházeli plní nových myšlenek i nabouraných naivních představ,“ shrnuje Pavel své pětiměsíční působení v Laboratoři. „Nejdrsnější moment byl, když jsme prezentací svého obchodního modelu dokázali Silke rozesmát.“

S cílem finanční nezávislosti na externích zdrojích se tým rozhodl spolehnout na 15procentní poplatky, které by měl z každé úspěšně dokončené opravy zpracovatel odvádět. Možné riziko však tkví paradoxně v technologickém řešení. „Zatím si nemůžeme dovolit vyvinout systém, který by inkasoval od zákazníka peníze, a my pak část vypláceli opraváři. Aktuálně jsme ve fázi testování čestnosti našich kontaktů, jelikož po nich poplatek za zprostředkování žádáme až poté, co oni sami inkasují peníze,“ popisuje úskalí.

Opravárna v kavárně

V mezičase se Honza s Pavlem zaměřují na marketing a všeobecné šíření povědomí o jejich poslání. Za sebou mají už dvě tematické Oprakavárny, které se uskutečnily v Praze a Brně. Na jednom místě se sešlo několik kutilů, kteří zachraňovali příchozím jejich rozbité věci. Během pár hodin tak dokázali vdechnout život starému telefonu nebo i porouchanému kolu.

„Na pražskou akci dorazilo skoro 200 lidí, na tu brněnskou zase přišla spousta novinářů včetně České televize,“ vzpomíná Pavel. „Tím jsme si potvrdili, že veřejnost je na tento nový způsob myšlení skutečně připravená.“

Zájem médií o projekt zůstal vysoký i několik týdnů poté. Únorová reportáž o projektu Opravárna odvysílaná na komerční televizi se postarala o astronomický nárůst zadaných zakázek. Na rozdíl od ledna, kdy celkový počet poptávek po opravářích dosáhl stěží 160, následující měsíc jich bylo více než 1500.

Osudová zkouška

„Nevěděli jsme, co čekat. Seděli jsme u počítačů a počítali minuty. Po skočení vysílání se nám neuvěřitelně zvedla návštěvnost webu a ten následně spadl,“ směje se Pavel několika minutám plných stresu, jež zajistily práci třem lidem z týmu na další dva týdny. „Museli jsme všechny objednávky zpracovat, přiřadit k nim odpovídajícího opraváře a zajistit, aby se s klienty spojili.“

Napjaté situaci nenahrávala ani skutečnost, že někteří své zakázky odmítali z důvodu omezených kapacit či nedostatečných dovedností. Přestože se opravitelnost výrobků pohybuje v průměru kolem 60 procent, Pavel v současné době zatím eviduje pouze 80 úspěšně dokončených objednávek. Naději vidí v užším kontaktu, s těmi nejaktivnějšími lidmi se osobně schází.

„Nyní sbíráme zpětnou vazbu, mluvíme s oběma stranami a analyzujeme data. Nechceme spěchat za každou cenu dopředu, abychom pak zjistili, že jsme na něco zásadního zapomněli,“ říká Pavel, který druhým dechem přiznává, že jej k práci motivují příběhy, které díky své aktivitě pomáhá psát. Pár opravářů se pomalu ale jistě díky projektu začíná úspěšně svým koníčkem živit, jiní si zase po třech letech vzpomněli na svůj starý gramofon, nechali si jej zkorigovat a nyní u oblíbené desky vzpomínají na staré časy.

Přestože již v současné době podle slov Pavla není v Česku region ani věc, kde by systém nenašel úspěšné propojení zákazníka s opravářem, do budoucna má velké plány. Chce otevřít kamenné místo, kde by ti nejlepší opraváři mohli pravidelně sedávat, pro tým, který čítá již čtyři lidi, by rád našel kancelář. „Zatím nemáme vlastní prostor, ale rádi bychom jednoho dne seděli právě v Hubu. Je to skvělé místo, člověk tady pokaždé potká zajímavé inspirativní osobnosti,“ uzavírá Pavel.