Všichni říkali, že to nepůjde, ale jsme tu již 13 let

Betel je podle wikipedie rostlinná droga, která se žvýká zejména v jihovýchodní Asii. V České republice, Velké Británii, ve Španělsku a dalších více jak 20 zemích, je to ale název organizace, která pomáhá lidem ze závislosti na drogách a alkoholu. Česká komunita sídlí v Kralupech nad Vltavou, žije v ní 12 mužů a 4 ženy.  Vedou ji již 13 let manželé Petr a Veronika Tichých, spolu se svými dětmi. Od samého počátku Bétel funguje bezdotačně, jenom za podpory své domovské britské komunity a z peněz vydělaných prodejem použitého nábytku, stěhovacími službami nebo restaurováním nábytku.

“Bétel” se na jaře letošního roku přihlásil do programu Impact First se svým projektem Oživeno, jehož cílem je vytvořit pracovní příležitost a zdroj financování pro fungování ženské komunity.

O činnosti komunity Bétel toho lidé mimo obor moc neví. Můžete nám krátce říct, kdo za ní stojí, co děláte a jaká je její historie?

Komunita Bétel byla založena v 80. letech ve  Španělsku. Vznikla krátce po pádu Frankovy diktatury. V té době zde byl obrovský drogový problém spojený také s výskytem HIV, o kterém se tehdy vlastně moc nevědělo. Komunitní způsob práce se závislými se postupně rozšířil do Velké Británie, Německa, Francie, Ruska, Indie atd. Bétel dnes funguje ve 24 zemích. My jsme se s ním setkali před 20 lety v Anglii, kam jsme jeli na zkušenou a zůstali jsme celých 6 let. Komunity Bétel jsou nízkoprahové a od samého počátku bezdotační, financované z podnikání a darů. Nízkoprahovost spočívá v jednoduchém nástupu na základě standardizovaného telefonického pohovoru se zájemcem o léčbu, není třeba papírovat.

Jaký je váš osobní příběh, jak jste se ke komunitě Bétel dostali? Proč vás to nadchlo a co vám to přináší nebo i odnáší?

Už od té doby, kdy jsme se v roce 1995 vzali, jsme přemýšleli o tom, že chceme pracovat v pomáhajících profesích. Jen jsme se potřebovali shodnout na tom, jak a kde. Naskytla se nám příležitost odjet do Anglie na šestiměsíční pobyt, kde jsme se seznamovali s různými druhy sociálních služeb, které tam fungovaly. Do Bételu jsme jeli na týdenní návštěvu a už jsme v něm zůstali. Nadchl nás způsob práce, přístup k závislým. Nechovali se k nim jako k nemocným, ale jako k lidem, kteří potřebují vhodné prostředí a motivaci postavit se na vlastní nohy. Nadchlo nás, jak rychle se v tomhle prostředí dají závislí dohromady, jak je to baví. Chtěli jsme se to naučit a dostali jsme k tomu příležitost.

Žili jste mnoho let v Anglii, zakládali jste také komunitu v Rusku. Jaké je to v Čechách, proč jste se sem vrátili?

Ta léta v Anglii i rok v Rusku byly klíčové. Potřebovali jsme dlouhý čas, abychom se naučili všechny aspekty od osobního přístupu, skupinové práce, specifika pracovní terapie atd. Vrátit se do Čech jsme ale měli v plánu od začátku. Proto jsme se to všechno učili, protože jsme ten model chtěli dovézt domů. Všichni nám sice říkali, že to v Čechách nebude fungovat, ale už 13 let to funguje.

Jsou rozdíly mezi britskou, českou a španělskou komunitou?

Rozdíl je možná v klientele, my v Čechách máme především lidi závislé na pervitinu a alkoholu, prakticky výjimečně se u nás objeví lidé závislí na heroinu. V Británii je situace opačná, zde mají nejvíc lidí závislých na heroinu. Další rozdíl je velikost organizací. Naše komunita má v této chvíli 12 členů a 4 členky, a celkem jsme pomohli už více než 240 lidem. Zatímco v Británii žije v 8 komunitách 450 lidí a ve Španělsku najdete 20 spolků sdružujících více jak 600 lidí. Celosvětově se teď Bétel věnuje zhruba 2200 lidem. Všechny komunity mají společné jedno, a to že nejsou  závislé na dotacích, snaží se navzájem si pomáhat mezi sebou a všechny vydělávají díky dobročinným obchodům s použitým nebo zrestaurovaným nábytkem. V asijských zemích se podnikání trochu liší, např. v Mongolsku provozují veřejné sprchy a prodávají kuřecí maso. V Indii mají bůvolí farmu.

Jak funguje komunita? Komu je určena? Kdo a  za jakých podmínek k vám může jít? Jak dlouho u vás lidé zůstávají? Co se naučí? Berete každého?

Komunita je otevřená všem, kteří mají problém s alkoholem nebo s drogami a je jim více než 18 a méně než 50 let. V ideálním případě po detoxu, a velmi často nám volají i lidé z detoxu. Nováček, kterého přijmeme, dostává  na prvních 14 dní svůj (jak říkáme) “stín” nebo “svíčku”, což je člen komunity, který je tu minimálně 3 měsíce, a v prvních týdnech nováčka provází. Všichni lidé postupně začínají pracovat. Kluci v terapeutické dílně, kde opravujeme nábytek, v dobročinném obchodě nebo při stěhování a vyklízení bytů. Holky se u nás naučí metodu renovace a úpravy nábytku ve stylu schabby-chic, aranžují drobnosti v našem obchodě, vyrábějí a šijou dekorace a čalouní nábytek. Lidé mohou zůstat  až 1,5 roku, potom jako dobrovolníci a pak jako zaměstnanci. Většinou zůstávají rok. Kromě práce mají naši členové samozřejmě i volný čas, kluci hodně chodí do tělocvičny nebo posilovny, běhají, čtou, jezdíme na výlety, dívají se na filmy atd.

Kolik lidí už vaší komunitou prošlo? Jaká je úspěšnost vaší práce? Vrací se lidi k drogám? Máte nějaké úspěšné příběhy?

Účinnost léčby sledujeme už v průběhu pobytu u nás. Nejdříve se zlepšuje zdravotní stav, řada našich členů u nás díky pravidelné stravě a spánku přibere, zlepší se jim jaterní testy, zesílí, protože hodně sportují. Výrazně se zlepšuje jejich sebedůvěra, pocit smysluplnosti a užitečnosti. Učí se pracovním návykům, zjišťují, co všechno umí a na co jsou šikovní. Často se s nimi třeba i po dlouhé odmlce spojí rodina, která s nimi kvůli závislosti a s ní spojenými problémy, přerušila kontakt. Některé ty příběhy jsou opravdu dojemné.

Řada našich bývalých absolventů s námi zůstává v kontaktu. Posílají  nám fotografie svých manželek, dětí, nebo píšou, kde pracují. V kontaktu s nimi nám hodně pomáhají sociální sítě. Máme úspěšné absolventy, ale bohužel i ty, kteří do své závislosti znovu spadli. Někteří se k nám vracejí, někteří hledají pomoc jinde.

Co vás v Česku trápí? Co by vám pomohlo při rozvoji vašeho podnikání?

Budova. Dům. Praskáme ve švech. Máme plno v mužské komunitě a jen jedno místo v ženské. Neúspěšně jsme žádali o úvěr na dům u banky a pronajmout dům nám nikdo nechce, přestože naši lidé prokazatelně pracují a abstinují. Potřebujeme dům někde blízko Kralup. V tuto chvíli probíhá sbírka na Darujme – Dům pro ženy. Naši zaměstnanci a dobrovolníci tvrdě trénují a běží za dům pro ženy, zde nám mohou lidé konkrétně pomoct.

Kde se s vámi veřejnost může potkat? Jak vám může člověk pomoci?

Všechno se točí kolem Nábytkové farmy, kde prodáváme použitý nábytek a dekorace v dobrém stavu. Máme i nábytek z Anglie, nebo poklady z půdy po babičce i klasiku z nejmenovaného nábytkového řetězce. Je to velmi pestré. Lidé nám pomůžou, když přijdou do Nábytkové farmy nakoupit, nebo když nám darují nábytek, dekorace nebo drobnosti k prodeji. Nemůžeme přijímat všechno a to lidi někdy mrzí. Po těch letech jsme už ale získali zkušenost s tím, co prodat umíme a co ne. Nejlepší je poslat nám fotografii na email, my odpovíme a případně se domluvíme na odvozu, aby s tím neměli práci, umíme odvézt i velké kusy nábytku. Nový web Farmy by měl být spuštěn do konce tohoto roku, novinky zveřejňujeme pravidelně na FB.

Dále nám pomůže, když lidé využijí našich služeb. Umíme přečalounit křesla, nově nalakovat stůl, nebo přestěhovat byt či kancelář (www.vasestehovani.cz). Máme spoustu spokojených zákazníků.  

Letos v létě jste vyhráli Impact First s projektem Oživeno, jak se vám podařilo ho rozjet?

Přestože ještě nemáme webovou stránku, měli jsme v říjnu překvapivě hodně zakázek. Čalounili jsme hodně křesel pro naše partnery, které jsme mimochodem získali díky Impact First, mimo jiné také křesílka a židle pro kavárnu v centru Prahy a povedla se nám celková renovace téměř 100 let staré skříňky. Práce nás baví. V tuto chvíli intenzivně pracujeme na webové stránce, logu a čeká nás focení produktových fotografií. Práce je fakt moc a těšíme se, až Oživeno ožije a budeme si moct odpočinout. Spolupracujeme s úžasnou interiérovou designérkou Hedvikou Novotnou, která nám pomáhá opravdu v mnohém. Vybíráme dodavatele látek, nastavujeme procesy a ladíme nesrovnalosti a chyby.

Jak s odstupem hodnotíte svoji účast v programu? V čem vám to nejvíc pomohlo? Co byste doporučili organizacím, které chtějí do programu vstoupit a stále váhají?

Paradoxně nám pomohl zjistit, že toho docela dost umíme a účast v programu nám dodala sebevědomí. Musím vyzdvihnout naší mentorku Danuši Kulhánkovou, která nám věnovala opravdu spoustu svého času, zkušeností, dovedností a rad. Navíc se stala naší spokojenou zákaznicí. Naučila nás věřit si a sebevědomě nabízet, co umíme. Pomohla nám klást si otázky a nacházet na ně odpovědi. Většina workshopů měla velmi dobrou úroveň. Hojně jsme využívali i možnost konzultací s odborníky a dostali jsme od nich spoustu dobrých podnětů.

Organizacím, které váhají bychom řekli: Neváhejte, je to skvělý.

Blíží se vánoční svátky, adventní čas… tak bych se ráda zeptala, co byste si přáli k Vánocům a co vám a vaší komunitě?

Těšíme se na klid a atmosféru. Čas s našimi dospívajícími dětmi, vlastně jednomu teď bylo 18. Přáli bychom všem, kteří jsou v tuhle chvíli u nás v komunitě, aby našli svobodu a nebyli už otroky svojí závislosti. Přejeme si co největší finanční stabilitu a hodně spokojených zákazníků, ať už v našem obchodě, stěhovacích službách nebo v Oživeno.

                  Účastníci 6. běhu Impact First

Zpět na všechny příběhy